HiveComb

Včerejší rande bylo vydařené, ať to znamená cokoli.

Bál jsem se, že mě Kseniia (Xeňa) nepochopí, když jí řeknu, že ty těžké mezihry ve verzi pro dva klavíry má hrát ten 'slušný' pianista a to já teda rozhodně nejsem.

Ale nakonec toho Mozarta d moll ve verzi pro dva klavíry nějak asi spíchnem.

Jsem rád, že mi stál alespoň při loučení, je dobré, že staré věci fungují. Ale Stranger Things s ruskými titulkami nedávám i když se u toho dobře tulí.

Jsem nyní konečně sprostý?

Domluvili jsme se, že tomu nebudeme říkat chození, to se říkalo za mých mladých let (jsem 26) ((Ona 19 (zásadní prvočíslo, první tonikální malá tercie)), ale určitě se budeme bavit, protože xobě patříme.

To je jedno, jak se tomu říká, nechcem jen to ohavné "toto" plné piva a zkázy, co zažívali naši rodiče, Ona tu Válku má přinejhorším z druhé ruky a tak toho o místních tuší daleko víc než já. Podle jejích slov jí umřelo asi deset přátel.

Já znal z obětí akorát Karla ze Strašecí s tím velikým předkusem a umřel nám asi Andrej, sluníčko z žižkovského bytu.

Viděl jsem ho za těch nejposlednějších sedm let jen jednou, Zuzka ho měla pravděpodobně doma.

Dobré zprávy: Táta podepsal smlouvu u své bývalé konkurence, brácha taky našel práci (Myslím bratra Vojtěcha).

Akorát se mi nechce opouštět ateliér, který jsem ukázal Kseniie, třeba to s bráchou usmlouvám, že tam budu tu chvíli přes den, tu skoro nikdy přes noc.

Jsem vděčný!